Moudré tělo a jeho zprávy 25

PROČ NESPÍM?
Dnešní příběh bude jiný než obvykle. Přichází mladá žena, na první pohled bojovnice, ale zároveň je vidět, že už jí někde docházejí síly. Zuzana. Se svým zdravotním problémem obešla snad už všechno, co se dalo. Lékařské ordinace všeho druhu, vyšetřena je od hlavy až k patě, vyzkoušela prášky a různé psychologické metody. Kineziologii. Prošla ambulancí pro homeopatii bez většího efektu, zkusila akupunkturu, bylinky, všechny možné doporučené produkty Energy. Díky svým potížím se s Energy vůbec potkala, za což je vděčná.  Vyřešila spoustu jiných problémů. Ale co ji trápí stále, je nespavost. Trvá to již 7 roků, spí denně tak 4 hodiny, má děti, potřebuje si odpočinout. Je, jak říká, na konci svých sil. A vypadá dost zoufale. Vůbec netuší, co se jí děje. Nějaké starosti, které by jí nedaly spát, nemá, neuvědomuje si nic, co by ji mohlo trápit a budit.

Ale je vidět, že už se něco děje. Zuzka se začíná potit, je jí zle od žaludku, budeme tomu muset dát prostor. Udává stažený žaludek, úzkost, a protože je bojovnice, přes svůj zjevně těžký stav mi říká, že se těší, až z toho vyleze. Postupně jí začne brnět ruka, polovina těla, je jí na omdlení. Navádím ji, ať dýchá, stav se zhoršuje, napětí roste. Ale za chvilku se začíná zklidňovat a říká: „Uf, jsem ráda, že můžu vůbec dýchat.“

MÁM „SOPKU“ V HLAVĚ
„Zuzanko, vyber si někoho za sebe. Vyber si někoho za svoji nespavost. A také za někoho, s kým to souvisí.“ Tomu Zuzka vůbec nerozumí. „Jak, s kým to souvisí?“ „No, protože nespavost tu není jen tak sama od sebe, aby tě trápila. Má nějaký smysl, a pokud nejsi nemocná, máš všechny orgány zdravé, jak jsi zjistila všemi vyšetřeními, jak tradiční, tak netradiční medicínou, tak musí být pes zakopán někde jinde!“
Takže máme 3 zástupce – Zuzku, nespavost a „příčinu“. Zástupkyně Zuzky se velmi rychle dostává do role. Cítí velké napětí, nemůže něco vydržet. „Nechci tu vůbec být, nechci existovat, nedá se to vydržet. Mám strach, praskne mi hrudník, budu zvracet!“ Chvíli čekáme, až se zklidní. „Podívej se na nespavost.“ „Cože? Na co se mám podívat? Co to je? Kde to je? To vůbec nejde, nemůžu, mám sopku v hlavě, napětí v celém těle.“ Zástupkyně Zuzany se vůbec nemůže zvednout. Mezitím se příčina snaží upoutat pozornost, ale vidí, že se jí to nyní nemůže vůbec podařit. Také jí není dobře, nejraději by si lehla a odpočinula, ale čeká, že se zástupkyně Zuzany nějak pokusí podívat se na nespavost. Moc si to přeje.
Musíme to udělat, už to nevydržím!
Mezitím skutečná Zuzana, která sedí na židli a celý výjev sleduje, začíná být neklidná, protože její zástupkyně se nehýbe. Není schopna. Říká jí: „Pojď, to musíš udělat, zvedni se. Pomůžu ti.“ Její zástupkyně k Zuzaně: „Nevěřím ti, že to zvládneš, jsi na to moc slabá, to nepůjde.“ Tato slova skutečnou Zuzanu nadzvednou. „Tak to teda ne. Můžeš si myslet, že to nepůjde, ale musíme to udělat, já už dál nemůžu, jdeme do toho, to zvládneme, já to chci udělat za každou cenu!“ Zuzana si dřepne ke své zástupkyni, podívají se na sebe. „Ano, jdeme do toho.“ Nespavost na ně kouká svrchu: „Jsou malé, mám hodně navrch. No, je dobře, že přišly, ale budou muset zatlačit, aby se tady něco pohnulo.“ Příčina je také ráda, že přišly, ale nechala by je ještě chvíli trpět, aby viděly, jaké to je. „Co jaké je? Co tím chceš říct?“ „No, už tady jsem dlouho, ještě asi chvilku budu,“ a příčina si pomalu lehá na zem. Ale obě dívky ji zatím nevidí a nikdo tomu příliš nerozumí. To, že se nakonec postavily, udělalo příčině dobře. Leží na zemi, je trošku neklidná.

JSEM SOUČÁST ŽIVOTA
Nespavost zatím stojí a hledí na obě Zuzany. Nespavost prohlásí: „Jsem součást života.“ „Cože?“ lekne se skutečná Zuzana. „ Já tě nechci mít v životě, co to je za nesmysl. Chci ji odsud vyhodit!“ Nespavost se jen usměje. „Nechala bych je tady stát. Budou muset už vylézt z té tmy.“ Navrhnu oběma Zuzanám, ať se spolu uchopí, ať se podepřou, pomohou si. Jakmile to udělají, už se mohou úplně narovnat a podívat se nespavosti do očí. Ta začíná najednou ustupovat, aby udělala prostor a obě dívky uviděly, že tu někdo leží. Ani jedné se nechce tím směrem podívat. Dlouho tam stojí bez hnutí.

POMOC DRUHÉMU
Nad ležící osobu – příčinu, postavím zástupce osudu. Ležící osoba je zjevně zemřelá. Je neklidná, trochu netrpělivá. Dívky stojí a dívají se na osud. „Můžete pokleknout?“ Obě mlčky pokleknou. Nespavost přihlíží a říká. „No, ještě to není ono, nešlo by to ještě nějak zlepšit?“ „Tak si klekni k nim.“ Nyní jsou tu 3 osoby, které uctily cizí osud. My nevíme, kdo tam vlastně leží, jedná se zřejmě o někoho z rodinné linie Zuzany, ale ona to neví. Možná někoho vypátrá, ale spíše asi ne. Až pokleknou všechny tři, mrtvé se teprve dostane klidu a má možnost se uvolnit. Skutečná Zuzka je stále v napětí, je jí horko. Nechám je tam klečet dlouho, dokud to Zuzaně neodezní.
Potom vyzvu obě Zuzany, zástupkyni i tu pravou, aby se na sebe podívaly. „Zuzko, poděkuj své zástupkyni, tím poděkuješ i sama sobě za to, že jsi to tak dobře zvládla. Že jsi to dotáhla až sem. Že jsi svoji nespavost nepřekryla léky a hypnotiky. Že jsi cítila a pochopila, že tě něco, někdo budí.“ Zuzana si sedá na židli. Je unavená jak po těžké práci. Stálo ji to hodně sil, ale udělala velký kus práce pro někoho, kdo zde potřeboval být uviděn. Někdo, kdo nebyl v rodině uctěn nebo řádně pohřben. Toto téma se v konstelacích velmi často ukazuje. Nemusíme vědět, o koho přesně se jedná. Je potřeba to udělat. Tento akt přinese klid všem zúčastněným.

Zpět na seznam článků