Moudré tělo a jeho zprávy 19

„JSEM, JAKÝ JSEM“


Michal přichází se zcela jednoduchým zadáním základní rodinné konstelace. Vím o něm, že je gay, vím o něm, že je ve svém životě spokojen. Přesto se chce podívat na svoji základní rodinu. Má pocit, že se tam hraje divadlo na super rodinku. Potřebuje, dle jeho slov, urovnat vztahy v rodině, prolomit komunikační bariéru a potřebuje, aby mu máma, jak říká „slezla z hrbu“.

 

KDO VLASTNĚ HRAJE HRU?
Takže základní postavení nebude složité, postavíme celou super rodinku. Michal, otec, matka a dvě starší sestry. Již od počátku stojí Michal uprostřed a vše se děje kolem něj. Zástupce to i tak sám sděluje. „Jsem tady a kolem se něco hraje.“ Je zde jasný konflikt mezi otcem a matkou, spousta věcí zde není vyřčena, sestry se dění až tak moc neúčastní. Otec chodí okolo, je mu všechno vcelku jedno, matka se v jeho přítomnosti necítí dobře, chtěla by, aby odešel. Otec odchází, přichází, jde k sestrám, zase zpět. Michalovi je přítomnost matky nepříjemná, nejraději by zmizel, ale je natolik pevný, že to vydrží, jak říká. Matka má chuť do Michala rýpat, aby se nějak pohnul, aby se něco dělo. To vše Michal sleduje s nadhledem, jako komedii. Michal má matku rád a otec ho hodně zajímá. Nechápe, co se tu děje. Otec kouká na Michala. „Chce mi něco říct, tak ať mi to řekne, jinak zase půjdu. Nezajímáte mě.“ Michal kouká zase na matku, je mu jí líto. Ale nechce od ní nic poslouchat. Sestry už celá komedie nebaví. Poslední, koho to zde zjevně baví, je Michal. Matka kouká na oba muže a rozhoduje se, kterého zvolí. Zvolí syna. Otec odchází, nemá zde místo.


Blížíme se k jádru věci. Matka a syn stojí proti sobě. Otec se vrací a říká synovi: „Už přestaň hrát to divadlo.“ Kdo ho tady tedy vlastně hraje? Matka se otáčí zády, což Michala zneklidní. Zástupce říká: „Maminka je pro mě poslední blízká duše. Nikdo se na mě tak pěkně nedívá.“ Podotýkám k Michalovi, že celá rodina kolem jsou blízké duše. Zástupce Michala to tak nevidí. Cítí se osaměle, neklidně se dívá za matkou. Matka nic neříká, dívá se jinam. „K sestrám se mi nechce, bojím se odmítnutí. Matka jediná mne neodmítá.“

 

PROLOMENÉ TABU
Dostáváme se zjevně do období, kdy Michal hledá svoji identitu, včetně svojí sexuální identifikace. Takže asi někdy v období puberty. Má pocit, že jen matka mu rozumí. Otec stojí a očekává, co syn řekne. Ten se na něj otáčí se slovy: „Záleží mi na tobě, tati.“ Otec se dívá, no, to není zcela ono. Vkládám Michalovi do úst jasné sdělení: „Tati, ber mě takového, jaký jsem.“ Otec souhlasně kývá... to to trvalo. Je s tím srozuměn, ale potřeboval to od syna slyšet. Všem se nebývale uleví. Tabu je konečně naplno vysloveno. Najednou Michal vidí podporu celé rodiny. Cítí rozpaky před sestrami.

 

PODPORA, PŘIJETÍ, PROPOJENÍ
Stavím do konstelace skutečného Michala, stavím jej vedle jeho zástupce. Jako dospělého muže, který sám sebe přijal. Ale jeho nedospělá část, pubertální část, se necítí dobře. Skutečný Michal se na něj přísně dívá. Dívá se přísně na všechny. Malý Michal potřebuje podporu, ve své době byl na všechno sám. Velmi nejistý, ve svém pocitu nepřijatý z okolí. Teď je čas obě stránky propojit. „Vezmi malého Michala za ruku jako dítě,“ velím ke skutečnému Michalovi. „Potřebuje tě jako dospělého, potřebuje tvoji jistotu a oporu.“ Michal dobře chápe, jeho pevné a přísné rysy povolují. I on přijímá sám sebe na té nejvnitřnější, zranitelné úrovni. Potom se opět dívá na matku, na otce. Vidí je oba, jak ho jednoznačně podporují. I když spolu nejsou příliš v souladu. Ale to už není důležité. Opět by chtěl něco namítat, ohledně divadla, které se tu hraje. Stojí před volbou: „Budu se zase angažovat mezi ně anebo půjdu vlastní cestou?“ Podporu rodiny má. Včetně sester. Na ničem jiném nezáleží. Ten, kdo tam hrál divadlo, kdo se choval povýšeně, byl on. Matka vskrytu doufá, že se Michal opět rozhodně pro ni. Ten však již pochopil. Je čas nechat mámu „slézt z hrbu“.

 

Odchází z místnosti. Za svým životem. Krok k otci, takový, jaký je, a postavení se za celou skutečnost mu dalo sílu a osvobodilo ho. Jde tedy do života se svou silou a silou mužského rodu v sobě.

Zpět na seznam článků