O seminářích

Systemické konstelace jsou jednou z metod, která se dostává stále více do povědomí lidí. Tato metoda vznikla původně v Německu, na poli psychologickém. Zakladatelem je německý psycholog
Bert Hellinger / nar. 1925 v Německu/ a metoda byla vytvořena zpočátku pro potřeby rodinné terapie. Je známá spíše pod názvem rodinné konstelace. Bert Hellinger vychází ze své dlouholeté psychoterapeutické praxe a především z bezprostředního pozorování klientů a situací při práci..

Systemické konstelace již ve svém názvu vyjadřují, že pracují se systémem. Nikdo z nás nestojí
ve svém životě osamoceně. Každý patříme k našemu rodinnému systému, ať se nám to líbí nebo ne.
A v tomto systému jsme spjati všichni se všemi na základě hluboké lásky a oddanosti k našim předkům
na nevědomé úrovni sloužíme zájmům celého rodinného společenství. Hellinger poukazuje na existenci vnitřního řádu, který nás vede životem a bezprostředně ovlivňuje naše jednání a chování, kolikrát
pro okolí i nás samotné nepochopitelné. Systém rodiny představuje naprostý základ pro život každého jedince a to i v případě, že v reálném životě svou rodinu nepoznal. Její duše, její síla a energie tady je.

Našeho života se týkají i další systémy - např. škola, práce, různá další společenství a kolektivy, sportovní kluby, prostě osoby, které něco spojuje. I s těmi se dá pracovat, nahlížet na vzájemné vztahy, ovlivnění, zapletení, impulzy, skryté motivace jednání jednotlivých členů. Vše se ovšem vždy odvíjí primárně ze základního rodinného systému.

Jak konkrétně systemické konstelace pracují?

Klient, který se chce podívat na nějaký svůj problém, stručně popíše situaci a je vyzván lektorem, aby si z přítomných lidí na semináři vybral zástupce osob, o které se jedná. V první řadě zástupce sama sebe
a potom osob, kterých se zadání týká a které mu určí lektor. Poté osoby, které jsou srozuměny s tím, že budou někoho zastupovat, tzv. "vstoupí do rolí". Klient, který si konstelaci zadal, sedí stranou, sám se akce neúčastní a vše z povzdálí sleduje. Zástupci začínají vnímat skutečné pocity lidí, které zastupují,
i když tyto osoby neznají a nic o nich nevědí. A reagují na sebe navzájem, zcela oproštěni od znalostí situace, zapletení a konfliktů. Pouze následují svoje fyzické pocity a emoce. V rolích si navzájem jsou schopni říct věci, které si skuteční členové rodiny nikdy neřeknou. Aby nezranili, něco neprozradili, nezesměšnili se a podobně. A klient sedí stranou, sleduje sám sebe a svoji pozici v systému. Lektor velmi bedlivě sleduje pohyby osob v konstelaci a taktéž následuje své vjemy dle toho, co se zde odehrává. Ve většině případů se objeví informace, pro klienta důležitá, potřebná, často zásadní. Ukáže se zejména to, co je skryté. Skryté pod nánosem konvencí, zvyků, různých tabu, přetvářky, mlčení. Velmi často i to, co je na vědomé úrovni nedohlédnutelné. V některých případech se pracuje i se členy rodiny již zemřelými, se členy nějakým způsobem přehlíženými, někdy i záměrně opomíjenými. Tito všichni k nám patří. A mohou nás ovlivňovat. Vytvoření rovnováhy, ve které se v systému daří všem zúčastněným je cesta k uzdravení. Uleví se nejen klientovi, ale i ostatním členům rodiny, kteří zde byli zastoupeni. Postupným vývoje mojí práce v seminářích však stále méně a méně stavím klientovi celý příběh. Již ze zadání se dá většinou přesně určit, s čím se klient v životě potýká. Z 98 % je to něco nedořešeného ze základního rodinného systému. Někdy jen velmi krátký náhled či obraz přinese pochopení a velkou úlevu.