na stránkách doktorky Wurstové mě
přesvědčily k absolvování těchto konstelací. Už dlouho si
přeji zjistit, jak to vlastně funguje a proč ne pod vedením
lékaře. To že má za sebou Ivana doktorskou praxi a
okolnosti jí přivedly k těmto praktikám, které nejsou zcela
podložené vědou, je samo o sobě zajímavé. První dojem je
příjemný. Ivana je subtilní, dobře vypadající dáma, a má
velmi přirozené vystupování.
Je patrné, že se jí hlavou
prohání spousta myšlenek, ale dokáže je srozumitelně
přenášet. Trochu mne zaskočí její asistent, který se evidentně
nestydí za svou orientaci (možná se mýlím?!). Nejsme zcela
zvyklí přijímat takto otevřený přístup a obecně máme
tendence posuzovat a vytvářet si náhled na lidi, dle svých
návyků. Později si uvědomím, že mi Kája vůbec nevadí a je
přirozenou součástí této terapie.
A tak nějak k Ivaně patří.
Po úvodním slovu přejdeme k první konstelaci. Zpětně jsem schopen si vybavit první příběh, kterého se účastním.
Slečna ve spolupráci s Ivanou
nastíní situaci/problém a když otevřu oči, tak se můj pohled
propojí s dcerou, protože ve své roli představuji otce. Možná
minutu si hledíme do očí a pak pociťuji výraznou slabost.
Jsem na vybulení a musím si sednout na zem. Skutečně jsem se
dostal někam jinam a není to dost dobře popsatelné. Ani si
nedokážu zpětně vybavit, co všechno proběhlo a jak jsem tuto
konstelaci prožil, ale v daný okamžik to bylo velmi
intenzivní a skutečně jsem byl v roli otce dcery (tak trochu asi
i
té své, kterou jsem viděl naposledy v jejích 2 letech). Opravdu
mě vedlo cosi nadpozemského. Markéta, která si konstelaci
stavěla, pak po zbytek soboty i neděle zářila jak sluníčko, a
často mě svým pohledem přitahovala. Nebylo v tom nic sexuálního.
Jen jsem cítil její čistou energii. A možná něco víc. Třeba
jsem v ní viděl svou dceru.