Ivano,

Víkend byl naprosto úžasný, mnoho jsem si z něj odnesla, dlouho budu mít nad čím přemýšlet
a hodlám v tomto duchu i žít. Na podzim už jsem se téměř utopila ve „sračkách“, díky Dalile jsem se
z toho začala vyhrabávat. Na konstelacích jsem původně chtěla řešit něco úplně jiného, ale toto vyplynulo a jak kdybych si opravdu s babičkou něco dlouholetého vyřešila. Nejvíce na mě ale zapůsobila poslední konstelace, tam jsem si prošla svým vlastním bojem, vůbec jsem se nemohla zvednout ze země, když jste tančili a to přesně odpovídalo mému životu, vystoupat ze dna. Musela jsem se rozhodnout vstát, ale bylo to těžké, pak mě pár slovy nakopla Johanka a jak jsem ležela před obědem venku na zemi, tak jsem se pevně rozhodla, že už se trápit nenechám a nedopustím to. Manžel je léčící se alkoholik, D. mi stále říká, že se k tomu musím postavit, nějak jsem dosud neměla sílu, stále jsem mu chtěla být oporou a akorát na mě hrnul veškerou zodpovědnost a konečně se mi podařilo se nad
to povznést, zbavit se strachu co bude dál a pochopila jsem, že jeho já nezměním, do hlavy mu vlézt nemůžu, ale můžu to změnit u sebe, naprosto to vypustit, osvobodit se a rozhodování předat jemu samotnému (myslím, že už je dost velký). Nebylo to lehké, koukal na mě jako puk, jako by to nečekal, ale mě se tolik ulevilo, pochopila jsem, že si své problémy musí všichni doma řešit sami, od toho už tu odteď nebudu. Taky jsem zajela hned v pondělí za mamkou, extra vztah nemáme, tak nějak normálně, v 17 letech mě postavili na vlastní nohy, tím že se s tátou rozvedli a odstěhovali, teď jsem to pojala jako že jsem to zvládla, je to pryč, už dávno a je čas jim odpustit. Ač se mě tam vůbec nechtělo, tak jsem odtud odjížděla s velmi příjemným pocitem. A hodlám pokračovat dál v dalších restech z minulosti. Takže tak se mnou, prozatím jsem si udělala klid na dušičce s rodiči, s manželem, čeká mě dořešit dceru, dokud je ještě čas a pár dalších záležitostí, abych mohla konečně žít spokojenější život. Je to
jak celodenní meditace, stále se soustředit na spokojenost, klid a štěstí uvnitř sebe, ale ono to půjde.

Alena