Alkohol nebo sladkosti

Tomáš je muž kolem 35 let. Žije poněkud nadivoko, nemá trvalé zaměstnání ani trvalý pobyt. Před lety odešel z domu po dlouhodobých neshodách s rodiči, konkrétně s otcem. Cestoval hodně po světě,
v poslední době jej to táhne zpět do vlasti. Měl několik vztahů, vždy skončily odchodem partnerky, která se necítila milována. Tomáš je už dlouho z domu, s rodiči se nestýká a ani o to nestojí, dle jeho slov. Vlastně o nich v tuto dobu nic neví. Ptám se, co má za zdravotní problém. Z nepochopitelných důvodů již skončil několikrát na oddělení ARO (anesteziologicko-resuscitačním) s akutním zánětem slinivky.

Vzhledem k tomu, že Tomáš je, jako každý sám žijící muž, tak trochu “zanedbaný”, byl vždy považován za alkoholika, když skončil v nemocnici. Marně vysvětloval, že už dávno nepije. Těžko tomu i lékaři věřili, když byl přivezen opakovaně.
Takže slinivka je téma. Nemusíme hned končit na ARU, abychom zjistili, v jakém stavu tento orgán máme. A to téměř všichni. Ženy více. Proč? Slinivka je orgán velmi citlivý, v první řadě zpracovává cukr, který přisuneme do těla.
A že ho kolikrát není málo. Cukr místo čeho? Je to přece jasné. Lásky. Ke komu? Ke komu chcete, to si dosaďte sami. Jedno je ale společné. První, kdo by ji od nás měl dostat, jsme my sami. Lásku sami
k sobě. V přenesené rovině si místo lásky dopřejeme nějakou tu dobrotu. A je zase dobře. Smutek, úzkost zmizí, nastane, i když krátkodobý, přesto slastný pocit. Tam, kde se zdravotní stav vyhrotí, končíme na ARU. Alkoholik si také léčí nedostatek lásky ve svém životě, likviduje si orgán, se kterým souvisí. Alkohol nejvíce napadá slinivku, potom hned játra. Tyto orgány spolupracují ruku v ruce.
Je v tom rozdíl? Alkohol nebo sladkosti? Když se zamyslíme, zjistíme, že moc ne. Je jasné, kam konstelace povede. Prvotní lásku si neseme samozřejmě z domu, z vlastní rodiny. A tam, jak víme
ze zkušeností, to bývá často velmi zamotané. Ale nepředbíhejme, toto nebylo Tomášovi dopředu řečeno a jak je vidět, ani v náznaku by ho to nenapadlo.

Rodiče nechápou
Takže Tomáš a jeho slinivka. Už z počátečního Tomášova povídání je to téměř jasné, ale protože nechci klienta nijak ovlivňovat, stavíme orgánovou konstelaci. Zástupce pro Tomáše a jeho slinivku.
Aby slinivce nebylo smutno, přidáváme další orgány, po několikaminutovém přesouvání po místnosti se pomalu do popředí vynořují ledviny. Mají snahu povzbudit unavenou slinivku, která “sotva leží”, je zcela bez života a zástupkyně si stěžuje na bolesti břicha. Skutečný ani zástupný Tomáš zatím nic nevidí
a nechápe. Ale se slinivkou sympatizuje, je mu jakoby povědomá, líbí se mu, udává, že je snad
i roztomilá. Slinivku to těší a bere Tomáše za ruku jako malé dítě. Táhne jej k ledvinám. Tomáš nic netuše jde, až se setkává tváří v tvář s ledvinami. Necítí se dobře, najíždí mu spousta emocí, jedna přes druhou, střídá se vztek, lítost, bojovnost, rezignace. Jako bychom zde viděli vývoj chlapce od útlého dětství přes pubertu až do dospělosti. Tomáš začíná chápat. Křičí: “Vy jste mě nechtěli, neměli jste mě rádi, hádali jste se, nikdy jste mě nepochválili, hlavně ty, tati!” Propuká v pláč, schoulí se u nohou zástupců ledvin. Potažmo rodičů. Dáme mu čas, až se vzlyky uklidní. Tomáš vzhlédne k ledvině – otci
a najednou z něj vyleze: “Je mi smutno, tati.” A je to venku. Už od dětství je mu smutno. Až tak, že jeho vnitřní pocit, že není milován, jej opakovaně dovede na ARO. Rodiče – ledviny – jsou překvapeni, netušili, že mají (nebo spíše měli) doma tak citlivého hocha. Matka slzí a otec k tomu nemá daleko. Slinivka slzí s nimi, ale zároveň vyzařuje štěstí a spokojenost.

Není co dodat, klasický příběh rodinných konstelací. Ale cestou přes konstelace orgánové. Přímé postavení rodiny by Tomáš neunesl. Takto se vše odehrálo nenápadně a nakonec nabralo pěkný spád. Vše funguje, jakmile uděláme v sobě zásadní změnu. Vše kolem se začne automaticky měnit a směřovat k uzdravení a harmonii. Určitě i slinivky, ale to Tomáš zjistí až časem.