Michal
přichází se zcela jednoduchým zadáním základní rodinné
konstelace. Vím o něm, že je gay, vím o něm, že je ve svém
životě spokojen. Přesto se chce podívat na svoji základní
rodinu. Má pocit, že se tam hraje divadlo na super rodinku.
Potřebuje, dle jeho slov, urovnat vztahy v rodině, prolomit
komunikační bariéru a potřebuje, aby mu máma, jak říká
„slezla z hrbu“.
Takže
základní postavení nebude složité, postavíme celou super
rodinku. Michal, otec, matka a dvě starší sestry. Již od počátku
stojí Michal uprostřed a vše se děje kolem něj. Zástupce to i
tak sám sděluje. „Jsem tady a kolem se něco hraje.“ Je zde
jasný konflikt mezi otcem a matkou, spousta věcí zde není
vyřčena, sestry se dění až tak moc neúčastní. Otec chodí
okolo, je mu všechno vcelku jedno, matka se v jeho přítomnosti
necítí dobře, chtěla by, aby odešel. Otec odchází, přichází,
jde k sestrám, zase zpět. Michalovi je přítomnost matky
nepříjemná, nejraději by zmizel, ale je natolik pevný, že to
vydrží, jak říká. Matka má chuť do Michala rýpat, aby se
nějak pohnul, aby se něco dělo. To vše Michal sleduje s
nadhledem, jako komedii. Michal má matku rád a otec ho hodně
zajímá. Nechápe, co se tu děje. Otec kouká na Michala. „Chce
mi něco říct, tak ať mi to řekne, jinak zase půjdu. Nezajímáte
mě.“ Michal kouká zase na matku, je mu jí líto. Ale nechce od
ní nic poslouchat. Sestry už celá komedie nebaví. Poslední, koho
to zde zjevně baví, je Michal. Matka kouká na oba muže a
rozhoduje se, kterého zvolí. Zvolí syna. Otec odchází, nemá zde
místo.
Blížíme
se k jádru věci. Matka a syn stojí proti sobě. Otec se vrací a
říká synovi: „Už přestaň hrát to divadlo.“ Kdo ho tady
tedy vlastně hraje? Matka se otáčí zády, což Michala zneklidní.
Zástupce říká: „Maminka je pro mě poslední blízká duše.
Nikdo se na mě tak pěkně nedívá.“ Podotýkám k Michalovi, že
celá rodina kolem jsou blízké duše. Zástupce Michala to tak
nevidí. Cítí se osaměle, neklidně se dívá za matkou. Matka nic
neříká, dívá se jinam. „K sestrám se mi nechce, bojím se
odmítnutí. Matka jediná mne neodmítá.“
TABU Dostáváme
se zjevně do období, kdy Michal hledá svoji identitu, včetně
svojí sexuální identifikace. Takže asi někdy v období puberty.
Má pocit, že jen matka mu rozumí. Otec stojí a očekává, co syn
řekne. Ten se na něj otáčí se slovy: „Záleží mi na tobě,
tati.“ Otec se dívá, no, to není zcela ono. Vkládám Michalovi
do úst jasné sdělení: „Tati, ber mě takového, jaký jsem.“
Otec souhlasně kývá... to to trvalo. Je s tím srozuměn, ale
potřeboval to od syna slyšet. Všem se nebývale uleví. Tabu je
konečně naplno vysloveno. Najednou Michal vidí podporu celé
rodiny. Cítí rozpaky před sestrami.
Stavím
do konstelace skutečného Michala, stavím jej vedle jeho zástupce.
Jako dospělého muže, který sám sebe přijal. Ale jeho nedospělá
část, pubertální část, se necítí dobře. Skutečný Michal se
na něj přísně dívá. Dívá se přísně na všechny. Malý
Michal potřebuje podporu, ve své době byl na všechno sám. Velmi
nejistý, ve svém pocitu nepřijatý z okolí. Teď je čas obě
stránky propojit. „Vezmi malého Michala za ruku jako dítě,“
velím ke skutečnému Michalovi. „Potřebuje tě jako dospělého,
potřebuje tvoji jistotu a oporu.“ Michal dobře chápe, jeho pevné
a přísné rysy povolují. I on přijímá sám sebe na té
nejvnitřnější, zranitelné úrovni. Potom se opět dívá na
matku, na otce. Vidí je oba, jak ho jednoznačně podporují. I když
spolu nejsou příliš v souladu. Ale to už není důležité. Opět
by chtěl něco namítat, ohledně divadla, které se tu hraje. Stojí
před volbou: „Budu se zase angažovat mezi ně anebo půjdu
vlastní cestou?“ Podporu rodiny má. Včetně sester. Na ničem
jiném nezáleží. Ten, kdo tam hrál divadlo, kdo se choval
povýšeně, byl on. Matka vskrytu doufá, že se Michal opět
rozhodně pro ni. Ten však již pochopil. Je čas nechat mámu
„slézt z hrbu“.
Odchází
z místnosti. Za svým životem. Krok k otci, takový, jaký je, a
postavení se za celou skutečnost mu dalo sílu a osvobodilo ho. Jde
tedy do života se svou silou a silou mužského rodu v sobě.